Světová fairtradová organizace (WFTO) a Fairtrade International (FI) jsou dva systémy, které spojuje snaha o podporu myšlenky spravedlivého obchodu. Vyvíjely se ale odlišně a fungují na částečně rozdílných principech.
Počátky fairtradového hnutí musíme hledat již ve 40. letech 20. století, a to ve Spojených státech. S myšlenkou rozvojové spolupráce založené na férovém a etickém obchodování tehdy přišly americké organizace Ten Thousand Villages a SERRV. Ke konci 50. let již v USA funguje první fairtradový obchod a v Evropě se myšlence začíná věnovat britská nezisková organizace Oxfam. Po ní se přidává také holandský Fair Trade Original.
Rozvoj myšlenky spravedlivého obchodu přichází během 60. a 70. let, kdy vzniká mnoho neziskových organizací a sociálních podniků jak v Evropě a USA, tak ale také v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Důležitou událostí pro rozvoj fairtradového hnutí ve světě byla konference OSN o obchodu a rozvoji v Novém Dilí v roce 1968. Právě zde poprvé nahlas zazněla myšlenka “Trade not Aid”, která předjímala nový přístup k rozvojové spolupráci.
Až do začátku 70. let se fairtradové organizace zaměřovaly především na obchod s řemeslnými výrobky, které prodávaly v takzvaných “world shops”, tedy specializovaných fairtradových obchodech. První fairtradová káva byla dovezena v roce 1973 do Holandska. S rozvojem hnutí přicházela i potřeba větší spolupráce mezi jednotlivými organizacemi, a tak v roce 1987 založilo 11 největších fairtradových organizací v Evropě asociaci EFTA (European Fair Trade Association). Oblíbenost fairtradových výrobků mezi spotřebiteli stoupala a vyústila v požadavek na to, aby mohly být fairtradové výrobky k dostání i v běžných obchodech, nejen ve specializovaných prodejnách. Proto roku 1988 dochází k vytvoření první jednotné produktové známky označující fairtradové výrobky. Jednalo se o známku Max Havelaar v Holandsku.
Tento moment byl přelomový v tom, že se tím začíná psát historie dvou hlavních směrů fairtradového hnutí a jedná se o prapočátek rozdělení na “fair trade” a “Fairtrade”.
V roce 1989 totiž vzniká celosvětová asociace fairtradových organizací s názvem IFAT (International Federation of Alternative Trade). Dnes ji známe pod názvem Světová fairtradová organizace (WFTO). Světová fairtradová organizace se stala nositelkou tradice celosvětového fairtradového hnutí založeného na členském principu 100% fairtradových organizací. Paralelně s tím se však vyvíjela jednotná označení fairtradových výrobků po vzoru holandského Max Havelaar pod dalšími organizacemi a takto označené výrobky začaly dobývat běžné obchody v Evropě i USA. To vyústilo v založení celosvětové asociace těchto organizací pod názvem Fairtrade Labelling Organizations (FLO, dnes Fairtrade International) v roce 1997.
Oba dva systémy, tedy jak systém Světové fairtradové organizace, tak systém Fairtrade International, se v dalších letech vyvíjely svojí cestou. Je ale třeba říct, že oba systémy spolu vždy udržovaly dobrý vztah a v určitých oblastech spolupracovaly. Společně ještě s EFTA tak například v roce 2004 založily Fair Trade Advocacy Office v Bruselu, aby mohly aktivně ovlivňovat politiku EU ve prospěch znevýhodněných pěstitelů a pracovníků v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Společně se také shodly na znění Mezinárodní charty Fair Trade (2018), která stanovuje společné principy fairtradového hnutí, které zastávají obě organizace.
Z dnešního pohledu (rok 2023) tak ve světě existují dva hlavní proudy fairtradového hnutí. Jedná se o pěstitele a obchodníky sdružené ve Světové fairtradové organizaci (WFTO) a potom systém certifikace Fairtrade koordinovaný v rámci sítě Fairtrade International, jejích členů a pěstitelských sítí, a jejíž součásti je i Fairtrade Česko a Slovensko.
Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma proudy je to, že zatímco WFTO funguje na členském principu a všichni její členové (pěstitelé i obchodníci) musí plně respektovat základní principy fair trade (10 principů a standard pro ověřování jejich naplňování stanovený WFTO). Fairtrade International funguje na principu certifikace komodit, výrobců a licencování konkrétních výrobků. Jinými slovy do systému WFTO se může zapojit jen subjekt, který ve veškerém svém byznysu respektuje a naplňuje pravidla WFTO, kdežto známku FAIRTRADE pro svůj výrobek může získat kdokoliv, kdo pomocí nezávislé certifikace doloží, že výrobek splňuje všechna kritéria stanovená standardy Fairtrade International.
Takto tedy vznikly dva systémy a dva pojmy, které je označují. Ačkoliv se výrazy “fair trade” a “Fairtrade” často zaměňují, každý má svá specifika. Hlavní rozdíly pramení z toho, jak a za jakým účelem systémy vznikly. Systém WFTO navazuje na dlouhou historii hnutí fair trade a zaměřuje se na nejširší sortiment výrobků včetně uměleckého a řemeslného zboží, které se často prodává ve specializovaných obchodech a často pochází i od malých komunit lokálních řemeslníků či pěstitelů. Oproti tomu systém certifikace Fairtrade se snaží fairtradové výrobky nabídnout co nejširšímu okruhu spotřebitelů. Zaměřuje se proto především na velké komodity typu káva, kakao, čaj, květiny apod. Díky jednotné certifikační známce jsou tyto fairtradové výrobky jednoduše k rozeznání i v běžné maloobchodní síti. Je tak možné dosahovat větších obratů fairtradového zboží a zvyšovat pozitivní dopad na kvalitu života pěstitelů a pracujících v zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. WFTO i certifikace Fairtrade mají společné to, že zlepšují životy milionů pěstitelů a řemeslníků v zemích Latinské Ameriky, Afriky a Asie.
Mimo výše uvedené dva systémy existuje ve světě mnoho dalších iniciativ, které se spravedlivému obchodu snaží přiblížit. My ve Fairtrade Česko a Slovensko vítáme jakoukoliv snahu o zlepšování životní situace pěstitelů a pracujících ve světě. Fairtradové systémy jsou pro nás ale jen dva.
